Piráti: III. Kapitola: Koros
Tak je tu třetí kapitola :). Snad se bude líbit. Jinak šťastné vánoce :). Plánuji na Vánoce nějaký ten vánoční speciál tak se můžete těšit :).
Ještě ten večer stáhli plachty, zakotvili Miru uprostřed moře a sešli se dole ve skladu a v podpalubí. Kira seděla u obrovského stolu pro třicet a více mužů vedle Broa, který se ji ochotně ujal. Sharka od té doby neviděla, k její patřičné mrzutosti.
,,Kiré napij sé.“ Strčil jí Bro před obličej korbel rumu. Kiře se obličej stáhl do znechucené grimasy a Broovo ruku s rumem odstrčila do uctivé vzdálenosti od jejího nosu. Všichni byli patřičně opilí, dokonce i kapitán měl v sobě několik korbelů rumu a Kira musela uznat, neopili se jen tak. Třeba Bro se opil teprve po patnácti sklenicích čistého rumu. Podpalubí zapáchalo alkoholem a kouřem vycházející z dýmek některých pirátů. Kira měla dost, potřebovala na vzduch. Vstala a setřásla ze sebe ruku Broa. ,,Jdu se projít.“ Zabručela Kir i když si nemyslela, že by ji někdo postrádal. Všichni se tak zaobírali alkoholem a hraním karet, že by ani nepostřehli její odchod. Jakmile vyšla z podpalubí, nadechla se hluboce nočního čerstvého vzduchu. Dívka se usmála, noční moře vypadalo nádherně. Kira se opřela o zábradlí, sledovala vodní hladinu, na které se odrážel odraz jasného měsíce v úplňku doprovázeným tisícem hvězd. ,,Nikdy jsem tak jasné hvězdy neviděla.“ Promluvila si pro sebe při pohledu na rozsvícenou noční oblohu. Z podpalubí k ní doléhalo falešné a hlasité zpívání namol opilých pirátů.
,,Je hezký večer že?“ Ozval se hlas vedle ní a Kira zaječela. Vedle ní stál opřený Shark pozorující moře schované pod rouškou tmy. Teď však upřel jeho pohled na ní. Kir si oddechla, že kvůli tmě nejdou vidět její rudé líce. ,,C..co tu chceš?“ Vykoktala se a začala zhluboka dýchat. ,,Proč jsi tady?“ Odpověděl otázkou pirát a ona viděla, že ve svitu měsíce viděla na jeho rtech pobavený úsměv. Ale když se podívala znovu, Shark se tvářil lhostejně jako když ho vytáhli z tréninku jen aby ji kapitán představil. Asi se mi to zdálo. Pomyslela si s tlukoucím srdcem. ,,Ptal jsem se první.“ Odfrkla si Kira a raději couvla do hlubšího stínu. Necítila se s ním ze zvláštního důvodu bezpečně, bála se o prozrazení svojí pravé identity. ,,Nemáš být na svojí oslavě?“ Položil jí další otázku nezaujatě a zadíval se na lunu. ,,Nepiju, potřeboval jsem čerstvý vzduch.“ Vyhrkla Kir a proti své vůli se zarděla.
,,Měsíc je krásnej nemyslíš? Úplněk vidíš jen jednou za měsíc, stojí za to ho vidět. Je okouzlující.“ Promluvil Shark zastřeným hlasem a sklopil pohled ke klidné vodní hladině. Kira zůstala stát v šoku, jeho věty o měsíci ji doslova vykolejily. Od někoho jako on tohle nečekala, počkat, co od něj vůbec čekala? ,,A proč ty nejsi dole? Nepiješ snad?“ Vyzvídala Kira, ale jen myšlenka na to, že by Shark nepil ji rozesmála. ,,Napiju se rád, ale mám hlídku. Navíc nepotřebuju chlast k životu.“ Odvětil klidně a prohrábl si černé vlasy. ,,Jak jsi dlouho na palubě?“ Kira doslova hladověla po informacích. Bylo toho tolik co neznala, prahla po věděním. Chtěla znát veškeré fakty ať už o pirátství nebo o Sharkovi.
,,Od šesti“ jeho odpověď Kiru zaskočila, byl opravdový mořský vlk. ,,To si tady vyrůstal?“ Vydechla lehce zaskočeně. Věděla, že tu musel být už nějaký ten čas aby si vybnudoval takové postavení (jaké měl vlastně postavení?), ale to že tu vyrůstal jí lehce překvapilo. Víc ji však taskočil následující vývoj událostí. ,,Výslech skončil. Mám duležitější věci na práci než se nechat vyslýchat od spratka.“ Atmosféra se rázem změnila, šel z něho nepřirozený chlad a touha po samotě. Kiru začaly pálit oči, rychle zamrkala a otočila se k němu zády dříve než by měl šanci cokoliv postřehnout. Když chce bejt takovej tak dobrá. Ale i přes své myšlenky se neubránila plačtivému bodnutí u srdce. Bez toho aby něco řekla odešla do podpalubí.
,,Připoj se k nám!“ Pozval ji nějaký člen posádky, Kira ho pouze odstrčila a razila si cestu do své kajuty, kterou dostala od kapitána. Jakmile za sebou zavřela dveře, otočila klíčem v zámku a svezla se na zem. Byla plná protichůdných pocitů. Cítila neskutečné štěstí z toho, že je doopravdy na lodi a navíc na pirátské lodi. Plnil se jí sen. Ale také cítila obavy, obavy o Miu. Co jí rodiče udělali? Matka není tak hloupá aby se nedala dvě a dvě dohromady. Navíc měla v sobě i zvědavost. Co má Mia společného s touhle lodí? K tomu byla zmatená, je tu první den a hned její srdce začne toužit po tajemným a nejspíš zlým pirátovi bez citů. Ale právě ta jeho tajemnost se jí na Sharkovi tak líbila. Toužila odhalit jeho tajemství, chtěla rozpoznat to co si myslí. Kajuta byla stroze vybavena. Našli by jste tu pouze houpací síť s dekou a s polštářem. Pak tu byl starý psací stůl jehož deska byla obohacena nejrůznějšími skvrny. A nakonec tu stála velká truhla na oblečení a osobní věci. Tu noc spala bezesným spánkem, nemohla ukojit pocit blížícího se nebezpečí.
,,Brý ránko Kire.“ Pozdravil ji Bro a pod očima měl slabé kruhy. Nevypadal, že by tu noc šel na dlouho spát. U snídaně všichni byli ještě v polospánku, propitá noc si vyžádala své účinky v podobě úbytku sil a energie. U snídaně se Kira na Sharka ani nepodívala. A on úspěšně ignoroval ji. ,,Spustit plachty, vytáhnout kotvu a směr severovýchod!“ Rozkřikl rozkazy Torn. Kira sledovala jak posádka z ničeho nic obživla, začala spouštět plachty, vytahovat kotvu a další potřebné práce. ,,Torne co mám dělat já?“ Zeptala se zvědavě, cítila potřebu nějak pomoct. Kapitán se podrbal na zátylku. ,,Začneme s tvojí výukou. Ale co by ses měla naučit první? Asi historii a něco o pirátství. Rodricku, zaveď tady Kira k Nibsovi.“ Rozkázal jednomu z posádky a ten ji mlčky zavedl až před dveře jedné z kajut. ,,Tady to je, hodně štěstí.“ Popřál Rodrick, vyběhl schody na palubu kde zmizel. Kira se nadechla, dodala si v duchu odvahu a nesměle zaklepala. ,,Vejdi.“ Pobídl ji starý hlas zevnitř. Stiskla kliku, zabrala do dveří a vešla. ,,Zavři za sebou a mluv .“ Hlas jí dal další instrukce. Dívka zavřela tiše dveře a stála na kdysi červeným koberci, teď to spíše vypadalo jako hodně vybledlá hnědá.
Před ní seděl za psacím stolem starý muž, mohlo mu být okolo padesáti. Šedé vlasy učesané na stranu a šedý plnovous též upravený. Na sobě měl bílou košili a hnědé kalhoty. Oči schovával za kulatými brýlemi a na rtech mu hrál svěží úsměv. Na jeho rameni seděl padesáti centimetrový papoušek. Byl zajímavě zbarvený, přední část jeho těla byla zbarvena žlutou zatímco záda měl modrá. Papoušek měl nadmíru inteligentní pohled a jeho mohutným hákovitě zahnutým zobákem jemně kloval piráta do ucha. Nibs vypadal, že ho to vůbec nebolí a ani ho to nijak nerozrušuje.
,,Kapitán mě poslal. Jsem nový člen posádky. Prý mě máte naučit něco o historii pirátství.“ Přeříkala vzkaz a nemohla odtrhnout zrak od ptáka. Tvor v ní vzbuzoval dosud nepoznaný pocit, cítila se jakoby našla něco, co jí v životě doposud chybělo.
Děda si poposedl a ukázal na židli pro hosty. ,,Usaď se, jakpak se jmenuješ?“ Opřel si bradu o ruce a tvář měl poznamenanou časem v podobě vrásek. ,,Kir, kdo jste vy? Neviděla jsem vás za ten jeden den na palubě a nebyl jste myslím ani na včerejší oslavě.“ Představila se a posadila se na židli.
,,Jsem Nibs a tohle je Wex, je to vzácný druh papouška. Nyní jsou na pokraji vymření, ale Wex se ke mně doprovolně přidal na jedné pouti do Paraguay.“ Seznámil je Nibs a pohladil láskyplně papouška po hlavě. ,,Jsi tu kvůli historii že? Tak začneme asi od nejdůležitějších informací. Nikdo neví kde se vlastně piráti vzali, jejich vznik je mimo naše vědomosti. Jsme odjakživa pokládáni za tu nejhorší společenskou havěť brázdící vody. Ale dnes si piráti žijí o něco lépe než za starých časů. V této době máme dokonce vlastní pirátskou federaci Jolly Roger. Jolly Roger je i název pro pirátské vlajky s lebky a s kříženými hnáty. Ve Federaci zasedá osm důležitých lidí, jsou to často nejslavnější piráti. Teď je znát nepotřebuješ. Federace dohlíží na svět pirátů, zasedají v pirátském soudu a popravují vyhnance. Jenže od té doby co se objevilo osm mořských démonů mají více práce než kdykoliv předtím. Tito démoni přepadávají pirátské lodě a jediný kdo proti nim má aspoň malou šanci jsou Perly. Každý démon má nějakou nadpřirozenou schopnost. Kde se vzali? To nikdo netuší. Perly jsou skupina lidí s výjimečnou schopností. Nejsou záznamy o které schopnosti se jedná. Perly jsou ohrožení, do teď je prodávají jako otroky a nebo je piráti unášejí pro své vlastní záměry. Každá loď by chtěla mít na palubě vzácného člověka, který by byl schopen odrazit útoků Gigantů. Pak se můžeš setkat se jménem smrťák John. Býval to veliký pirát, uměl zkrotit Giganty i když nebyl Perla. Dokázal bojovat jako nikdo a moři naslouchal. Znal všechny proudy, všechny zátoky i průplavy nazpaměť. Říká se, že svůj nejcennější poklad zakopal na jednom pustým ostrově, který se nenajde na normálních mapách. Je obklopen všemi nočními můry pirátů. Ještě nikdo nevyvázl z ostrova živý a se zdravým rozumem. To místo zabije tvou duši a ty už nikdy nebudeš jako dřív. Tak to by pro dnešek stačilo, je krásný den tak jdi Kire na palubu.“ Dovyprávěl a významně se podíval na Wexe, který roztáhl majestátní křídla, několikrát jimi zamával a vzlétl. ,,Wex půjde s tebou.“ Vysvětlil když postřehl Kiřin zmatený výraz.
Kira vyšla na palubu a Wex poletoval vedle ní. Paluba byla nezvykle tichá, dokonce i vlny přestaly narážet do trupu lodi. Panoval tu neznámý klid, byl to klid před bouří. ,,Co se stalo?“ Obrátila se na Broa, který stál strnule stejně jako všichni ostatní. Pirát mlčky s vytřeštěnými oči ukázal kamsi před sebe. Otočila se a to co uviděla jí vyrazilo dech.
Před lodí se tyčil do výšky patnáctimetrový had s dračí hlavou a nutno podotknout, že ještě půlku těla měl schované pod vodou. Had byl pokrytý modrými šupinami třpytícími se ve svitu slunce. Kira chtěla něco říct, ale místo toho pouze naprázdno otevírala a zavírala pusu. Zachvátil ji strach, bála se tohohle tvora. Had zařval, jeho řev všem nahnal husinu. Netvor otevřel tlamu čímž odhalil dvě řady ostrých zubů. Přeměřoval si loď hladovým pohledem očima podlitými krví a s modrými duhovkami.
,,C-co to je?“ Vyjekla Kira a její hlas silně kolísal. ,,Koros, jeden z osmi Gigantů.“ Odvětil Bro a v jeho hlase zněl podtón obav a strachu. Její myslí projela prudká bolest. Přes její rty se prodral výkřik. Spadla na kolena. Její tělo zachvátil třes a ona poulila oči na dřevěnou palubu. Měla pocit, že její mysl ta bolest rozerve vejpůl. Zavřela oči, zděšený hlas Broa slyšela hodně tlumeně. Jakoby přicházel z větší a zvětší dálky. Brzy už neslyšela nic.
Kira otevřela oči, dívala se zmateně do modré oblohy. Cítila se zmatená, vzpomínala si pouze na pohled Korosových očí. Pak už viděla pouze tmu. Posadila se, v hlavě jí pulzovala ostrá bolest. Sykla bolestí a opatrně se rozhlédla. Nebyla na lodi, seděla na zelené trávě a kousek od ní ležela krásná laguna, voda byla přízračně modrá a dalo se lehce dohlédnout až na dno. Vstala, trhavým krokem došla k laguně. Jemně se dotkla prsty hladiny, ta se rozvlnila. ,,Promiň mi to Korosi, musím to udělat.. Vesnice tě nenávidí, bojí se tě. Mám tě rád Korosi, žij naplno.“ Uslyšela ubrečený chlapecký hlas. Kira se otočila. Vedle ní klečel u vody osmiletý chlapec, v ruce držel malého modrého šupinatého tvora připomínajícího hada. Akorát hlava byla divná, nepřipomínala plaze. Vypadala jako hlava draka. Kluk položil tvora do vody a Koros upíral na majitele laskavé oči zalité slzami. ,,Tak jdi Korosi! Jsi volný!“ Křikl na hada. Ten se však ani nepohl, pouze máchal ocasem s ploutví aby se udržel na hladině. Jeho majitel se otočil. Zatnul pěsti a zavřel oči. ,,Táhni! Nesnášim tě! Jsi hříčka přírody! Zmiz mi z očí!“ Navzdory jeho slovům, Kira viděla jak mu po tvářích stékají slzy. Pak se však rozeběhl pryč a ona osaměla s hadem. Tvor se však díval skrz ní. Po šupinaté tváři mu skápla slza. Chtěl jsem jen lásku. O nic víc jsem se neprosil. Vzlykl tvor, ponořil se a zmizel. Kira zalapala po dechu, sípala bolestí. Její tělo se znovu neskutečně třáslo, z očí se draly slzy. ,,Už dost.“ Zařvala bolestně. Cítila prudký proud emocí. Její srdce bylo zahlceno smutkem, žalem, zrazením a nenávistí. ,,Kire probuď se!“ Ozval se známý hlas. Otevřela oči. Dívala se do tváře Broovy, který byl v obličeji sinalý strachy.
,,Proč ležim na zemi?“ Celé tělo ji bolelo, každý i nejmenší pohyb jí stál námahu. ,,Omdlel jsi, stejně je to jedno. Koros nás sežere.“ Vzdychl si Bro a vytáhl ji na nohy. Chvilku Kiru podepíral dokud si nebyl jist, že udrží rovnováhu a nespadne. Na jazyku cítila železnou pachuť vlastní krve. Spodní ret měla rozkousaný. Při jménu netvora si Kira vzpomněla na vidinu. Had zlověstně syčel. Pořád se přibližoval, rozevřenou tlamu a připravený je spolknout jako malinu. ,,Korosi, to nesmíš!“ Zařvala Kira a klopýtavým krokem se vydala napříč palubou, šla naproti Korosovi. ,,Kire vrať se.“ Ozval se Torn. Ale nikdo se ke skutku neodvážil. Had se zastavil, s opovržením v očích se na ní díval. Chceš mi snad rozkazovat lidský červe? Mě? Korosovi? Jednomu z osmi Gigantů, jednomu z výjimečných kteří stojí nad všemi lidmi? Už tě snad unavil život? Ozval se chraplavý hlas v její mysli. Přivřela bolestí očí.
,,Nechci ti poroučet. Nejsem někdo aby ti rozkazoval. Máš pravdu. Jsem ubohá nicka, bezcenná holka co má podle většiny nesplnitelný sen. Chci se stát největší pirátkou! Změnit tyhle dějiny. Ukázat všem, že žena může být mužům rovna. Nejsem někdo abych ti mohla poroučet. Ale jako naivní holka tě tu žádám. Prosím tě, nech nás plout za svými sny. Jsme svobodní, jsme si všichni rovni. Nikdo není méně cenný než ostatní. Nikdo nestojí nad všemi. Všichni bychom měli stát na jedné a stejné příčce. Každý máme chyby a také své přednosti. Doplňujeme se navzájem a to je to co nás dělá těmi kým jsme. Ne život mě neomrzel. Zažila jsem toho moc málo na to abych se tu jen tak vzdala. I kdyby to mělo být to poslední co udělám, nepřestanu bojovat dokud budu mít naději.“ Vykřikla a její dlouhý proslov ji stál hodně síly. Znovu spadla, teď klečela na kolenou před obrovským Gigantem. Musela se z neznámého důvodu usmívat.
Kecy! Samé lidské bláboly. Proto stojíte pod námi. Měli by jste nám sloužit! Samé řeči a žádný skutek! Nevíš nic o mě. Tak tu netvrď jak víš jak se cítím! Lidský červ jako ty, nezaslouží si poctu být se mnou spojen! Koros zuřil, jeho hlas se Kiře v hlavě rozléhal ještě hlasitěji než předtím. Kira se zasmála. Z úst jí vytekl pramínek krve. ,,Ano, možná to jsou lidské řeči. Nebudu ti tu lhát, na to si tě až moc vážím. Mysli si co chceš, ale já vím líp než si myslíš jak se cítíš! Zradil tě! Ublížil ti, podle tebe tě odhodil jako odpad. Brečel si, byl jsi zranitelný stejně jako jsem teď já. Zasloužíš si pomstu! Netvrdím, že ne. Proto tu teď před tebou klečím, na pokraji svých sil, klečím tu před tebou a nakoukla jsem bez pozvání do tvého srdce. Proto, dávám ti svolení. Dávám ti svolení mě teď tady zabít! Zab mě, zabij mě a zraň mě stejně jako on zranil tebe.“ Sípala namáhavě a držela se za bok. Rozhovor s ním a samotná jeho přítomnost jí bralo spoustu sil. Bylo to jakoby krvácela zevnitř, myslela si, že zemře.
Shark se opíral o zábradlí, s nezaujatou tváří sledoval podivnou scénu. Při přiznání, že je holka se pobaveně usmál. Věděl to. Věděl, že žádný kluk nemůže mít takovou hezkou tvářičku. A taky žádnej kluk by tak neječel. Vedle něj stál Torn, kapitán měl bledou tvář. V očích se mu blyštila starostlivost o dívčí život. ,,Oba dva to víme. Nezemře. Koros ji přijme.“ Podotkl Shark a kapitán přikývl. Oba dva se znovu zadívali na scénu.
Dobrá, neříkám, že ti věřím. Lidem nedůvěřuji už ze zásady. Ale mohl bych z toho něco dostat i já. Spojím se s tebou. Budu tvým přítelem Kiro. Ale pamatuj si, stačí zaváhání nebo náznak zrady a já tě zabiju bez sebemenší výčitky. Hlas nyní zněl rezignovaně a v jeho očích se odrážely sluneční paprsky. Kira se zasmála čímž vykašlala pár kapek krve. ,,Je to víc než jsem mohla doufat příteli. Neboj se, nezradím tě. A kdyby ano, raději si vezmu život sama. Nedovolím aby sis se mnou špinil srdce.“ Vzdychla si a ona zavřela oči. Spadla do bezvědomí a nyní ležela na palubě. Tvář měla pobledlou a vypadala už klidněji. ,,A vy lidsský červi, nechte tu Kiru a já nad vámi budu držet ochranu. Vyhoďte ji z lodě a já váss ssežeru. Je vyčerpaná, sspojení s Gigantem je namáhavé a pokud bych odmítl její velkoryssé ssrdce, umřela by.“ Zahřměl jeho hlas a všichni kromě Sharka s Tornem sebou trhli. Koros se tiše ponořil pod hladinu a zmizel. Jakoby se do všeho a do všech vrátil život. Z dálky se ozvali rackové, vítr napnul plachty a vlny divoce narážely do lodě. Do všech mužských tváří se pomalu vrátila barva. ,,Rozuměli jste? Kir neboli Kira tu zůstává jako člen posádky! Má s tim někdo nějakej problém?“ Zařval Torn a pokynul Sharkovi. Ten s rukami v kapsách se vydal k ležící Kiře.
Opatrně s pro něj dosud neznámou něžností zvedl dívčino tělo jakoby nic nevážilo a vydal se směrem k podpalubí. ,,Kdokoliv bude proti ní něco mít, osobně mu podříznu jeho bezcenný hrdlo jasný?“ Otočil se ještě na piráty a pak zmizel v podpalubí společně s ní v náruči.
Nikdo se neodvážil protestovat. Všichni přítomní věděli, že Shark svou výhružku myslel do posledního puntíku vážně.